Myslím, že není na světě člověk, který by za svůj život neztratil někoho blízkého.
– Někdy to prožíváme velice intenzivně.
– Někdy se s tím smíříme dříve.
Mohou nám pomoci různé záležitosti. Náš mozek je naštěstí uzpůsoben tak, aby si mnohé věci pamatoval.
· Pokud máme vzpomínky, můžeme si o člověku, který nás navždy opustil, s někým povídat.
– To je sice hezké, ale mnoho nám to nepřináší. Vzpomínky budou stále stejné.
· Vyndáme album se starými i novějšími fotografiemi.
– To jsou opět jen vzpomínky. I když vylepšené o vizuální vjem. Pokud máme takzvané momentky, tak je to o kousek lepší.
· Zachytili jsme, našeho blízkého člověka, na kameru?
– To je ze všech možností ta nejlepší. Na plátně nebo v počítači se alespoň hýbe a mluví. I když říká a dělá stále to samé.
Co byste říkali na to, kdyby se dal člověk znovu oživit.Nemám na mysli úryvek z nějakého béčkového hororu. Myslím, virtuálně oživit. V Jižní Koreji vyvinula jedna odbornice na počítače program, který Vám to umožní.
Už máte svého Avatara?
Pokud se rozhodneme, kdykoliv si vyvolat obraz svého člověka, je potřeba pro to ještě něco udělat.
· Ještě za života musíte přesvědčit Vašeho blízkého, aby se nechal 3 D naskenovat.
· Program Vám poté vytvoří Vašeho člověka, se kterým si můžete popovídat.
Jestliže jste s ním, za jeho života, vedli několikahodinové diskuse o teorii relativity, teď už to od něho nečekejte.Je to jen jeho obraz. Bude Vám odpovídat na jednoduché věty, pomocí umělé inteligence.
– Avatar,jak mu vývojáři říkají, vznikl právě z důvodu smutku, po smrti blízké osoby.
– Když jedné programátorce zemřela milovaná babička a ona zjistila, že s ní ani nemá společnou fotografii, rozhodla se, že to napraví.
– A povedlo se. Mohla si vytvořit společné selfie.
A to přeci stojí za tu námahu a vynaložené náklady.