Pokud má člověk štěstí v neštěstí, náleží mu v případě, že jeho let nabere dostatečné zpoždění, relativně tučné finanční odškodnění. Aby tomu tak ale bylo, musí být splněno hned několik nezbytných podmínek.
V první řadě se to musí odehrát ‚u nás‘. Tedy musí jít o leteckou společnost ze zemí Evropské unie, Norska, Švýcarska nebo Islandu, které jsou vázány regulací EC 261/2004, případně musí jít o let v tomto prostoru nebo z něj směrem ven. A dále musí být ono zpoždění v cílové destinaci alespoň tak dlouhé, jak je to onou regulací předepsáno, a na vině tomuto zpoždění musí být sama letecká společnost.
V případě, že není některá z těchto podmínek splněna, cestujícímu zmíněné finanční odškodnění nenáleží. Což je také občas pověstným kamenem úrazu.
Pokud totiž nemůže za zpoždění letecká společnost, ale toto je zaviněno dejme tomu špatným počasím, přírodní katastrofou, bezpečnostní situací, stávkou třetí strany nebo omezením letového provozu, aerolinie odškodňovat nemusí.
A protože se jim nechce vydávat peníze ze svého, nejednou se dopravci právě na takovéto situace (i neoprávněně) vymlouvají. Případně s poškozenými cestujícími nekomunikují a doufají, že lidi marné snažení dříve či později omrzí a dají pokoj.
Pokud se aerolinie takto odškodnění za zpoždění letů brání, není jiná možnost, než aby to, na co má člověk nárok, bylo vymáháno soudní cestou. Což je pochopitelně způsob, do kterého se lidem moc nechce, protože nemají zkušenosti, čas, energii a odvahu se do toho pustit a i výsledek by mohl být nejistý.
A proto lze vřele doporučit, aby se v takovém případě člověk obrátil na specialisty, kteří to vše udělají za něj. A navíc si vezmou provizi jen v případě, že budou úspěšní. Což je už na první pohled férová nabídka, o níž by měl člověk vědět. Aby ji mohl využít, kdyby měl nárok na peníze a nevěděl, jak je vymoci. Protože tato pomoc se zaručeně vyplatí.